Moje práce není o tom si to „odkroutit“, naložit mašiny a jet na další adresu.

Potřebuju vědět, kdo po té podlaze bude chodit.

Jak žiješ. Jestli máš děti, psa, hosty, podpatky nebo bosou nohu.

Co od té podlahy čekáš dnes  a co od ní budou chtít lidi po tobě.

A pak hledám způsob, jak to udělat tak, aby vydržela i v době, kdy se svět mění rychleji, než dřevo roste.

Můj příběh vůbec neměl skončit u parket

Neměl jsem to nalinkované.

Nebyl jsem ten kluk, co od dětství hobluje prkna v dílně po tátovi.

Spíš naopak. Fyzickou prací jsem si dřív spíš ubližoval, než pomáhal.

Ale náhoda mě hodila k podlahám. A časem se z trápení vyklubalo řemeslo.

A z řemesla poslání.

Dřevo má v sobě něco, co jiné materiály prostě nedají.

Je živé, mění se s časem, sbírá šrámy, příběhy, vzpomínky. Z baráku dělá domov, ne jen „nemovitost“.

A přesně kvůli tomu dělám masivní dřevěné podlahy tak, aby ti sloužily desítky let, ne pár sezon do další rekonstrukce.